Před více než 80 lety se podařilo výzkumníkům Karlu Meyerovi a Johnu Palmerovi získat z oční tkáně nový polysacharid. Ten dostal název kyselina hyaluronová a stal se důležitou ingrediencí používanou v medicíně, farmacii i kosmetice. Přečtěte, jak dlouhá cesta vedla od izolování nové látky až k jejímu použití v kosmetice.
Jak vyplnit vrásky a vypadat mladší? Odpověď na tuto otázku hledali lidé odnepaměti. Od starých pokusů s pivem a mlékem se vědci dostali k novodobým pokusům s parafínovými, silikonovými a kolagenovými injekcemi a samozřejmě také ke kyselině hyaluronové.
Její objev se datuje do roku 1934, kdy vědci Meyer a Palmer z Kolumbijské univerzity získali kyselinu hyaluronovou z kravského očního sklivce. Novou látku pojmenovali složeninou ze dvou slov:
- hyalos (řecký výraz pro „sklo”)
- a uron (podle uronových kyselin obsažených v látce).
Kyselina hyaluronová se získávala z kohoutích hřebínků
Další velký pokrok ve výzkumu přišel hned ve 40. letech, kdy manželský pár Endre Balazs a Janet Denlingerová objevili nový způsob získávání kyseliny hyaluronové. Protože izolovat kyselinu z očního sklivce pro průmyslové potřeby nebylo možné, přišli manželé s metodou izolace kyseliny z kohoutích hřebínků, které jednoduše a ve velkém množství získávali z jatek.
V 60. letech maďarský výzkumník Balazs zjistil, že látka získávaná z kohoutích hřebínků pomáhá léčit artritidu. A tak se začala psát historie využití kyseliny v medicíně – nejprve ji využívali veterináři například při léčbě kolen závodních koní nebo při očních operacích.
Jako součást léků pomáhala kyselina hyaluronová od 70. let také se zdravotními problémy lidí – používala se na léčbu osteoporózy, očí či pooperačních jizev.
Z ordinací rovnou do kosmetických salonů
Díky svým hojivým vlastnostem se brzy kyselina hyaluronová začala testovat také v kosmetickém odvětví. Tam bylo důležité, že:
- molekula kyseliny hyaluronové na sebe dokáže navázat mnohem více vody, než sama váží,
- kyselina pomáhá vyhlazovat nejen jizvy, ale i vrásky.
V novém století se kyselině hyaluronové dostalo ještě větší pozornosti. Televizní stanice ABC totiž odvysílala krátký dokument o lidech žijících v japonské oblasti Yuzurihara. Ti se pyšnili dlouhověkostí a jemnou pletí bez vrásek. Jednou z příčin byla strava. Yuzuriharové totiž v jídle přijímali sice méně železa, ale hodně potravin (především zeleniny a ryb), které podporují tvorbu kyseliny hyaluronové v těle.
I díky dokumentu se veřejnost aktivně zajímala o kyselinu hyaluronovou. Ta se začala testovat v podobě injekčních výplní vrásek, perorálně užívaných léků a krémů či gelů.
Neinvazivní metody aplikace kyseliny hyaluronové získaly úspěch především díky tomu, že po jejich použití nehrozily vedlejší účinky – jako třeba otoky či modřiny.
Proč se kůži dodává kyselina hyaluronová
Možná už víte, že kůže obsahuje kyselinu hyaluronovou přirozeně. Jenže s postupem věku je kyseliny v pleti čím dál tím méně a vzniká více vrásek. Proto je důležité dodávat své pleti kyselinu hyaluronovou, která má na organismus pozitivní vliv:
- regeneruje pleť a hydratuje ji,
- působí proti škodlivým volným radikálům,
- chrání pokožku před vnějšími vlivy
- a udržuje ji pevnou.
Mezi nejčastěji používané přípravky obsahující kyselinu hyaluronovou patří:
V současnosti už se kyselina hyaluronová nezískává z kohoutích hřebínků. Moderním způsobem izolování cenné látky je biotechnologická výroba. Při ní se kyselina extrahuje z ochranných obalů mikroorganismů. Tyto mikroorganismy se pěstují v laboratořích, kde výzkumníci vytvoří vhodné prostředí pro výrobu velmi kvalitní kyseliny.
Díky této metodě nehrozí například znečištění kyseliny bílkovinami, protože při použití biotechnologie se kyselina hyaluronová nezískává ze zvířat.
Kyselina hyaluronová získávaná biotechnologií se používá i při výrobě nočních a denních krémech či do omlazujících sér.
Zajímá vás ještě něco o historii a používání kyseliny hyaluronové? Zeptejte se nás na našem Facebooku.
.png){kind=logo}
